V posledních týdnech rezonuje i díky projektu RE-VIZE ve veřejném prostoru téma starých, zanedbaných, opuštěných či nevyužitých starých průmyslových areálů a bytových domů tzv. brownfields na území města Ústí nad Labem.
Město Ústí nad Labem prošlo od poloviny 19. století do poloviny 20 století velmi živelným rozvojem, kdy vzniklo svého času velké množství nových průmyslových objektů. Byly to zejména do „Vítězného února roku 1948“ prosperující a slavné firmy. Některé fungují dodnes byť pod jinými názvy – Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Schichtovy závody, Solvayova továrna… Jiné zanikly nedávno – Chemopharma, nebo přádelna Karla Wolfruma, který přispěl před více jak sto lety ke společenskému a politickému životu města, ale jeho továrna se ukázala koncem 20. století jako nadbytečná. Co s nimi v 21. století?
V Ústí máme těchto objektů poměrně velké množství. Byli jsme městem průmyslu. Přesnou databázi brownfields vede stát a dá se nalézt třeba na stránkách agentury Czech Invest zde.
Jedni mají vize, plány a nápady, ale nemají peníze a ani moc. Jiní mají peníze, ale nevidí jediný důvod, proč je investovat právě v Ústí a navíc do odstranění ekologických zátěží, které nezpůsobili, tak raději často staví na „zelené louce“ za městem. Město, které objekty v drtivé většině případů nevlastní, dělá mrtvého brouka a jediným příspěvkem na toto téma je téměř deset let stará konference a výstupy z ní, které město nevím proč, stále prezentuje na svém webu (zde). Kdeže takhle staré sněhy jsou?!
Proč se všechny síly nespojí? Proč se nevyužije synergie všech subjektů, aktérů, malých a velkých hráčů?
To skutečně nevíme, ale i tento článek je příspěvek k budoucímu rozvoji, hledání řešení, vytvoření podmínek pro spolupráci, vytvoření potenciálu, který mezi lidmi, kteří se chtějí dohodnout jistě je.
Předně, město Ústí nad Labem, které sice objekty nevlastní, má přes to obrovskou moc a kompetenci. Dění ve městě ovlivňuje řadou nástrojů – zejména Územním plánem, Strategickým rozvojovým plánem, ale zejména vizí a energií politiků, kteří město řídí a měli by vytvářet určitý rámec a koncepci. Že tak nečiní? Nebo že činí nedostatečně? Ano, může to tak být. Ale je to výsledek demokratické volby. Možná necítí tlak veřejnosti. Jasné zadání.
Možná Ti co chtějí změny a rozvoj považují vedení města spíše než za partnery za protivníky, těch důvodů může být více.
Zatímco v jiných regionech spojí síly, pro úspěch celku, který posouvá celý region dále, zde v Ústí se řeší pouze úzké parciální zájmy a osobní antipatie či nekritické sympatie. I tak může vypadat demokracie.
Není načase to změnit?
Město má možnost, ale nikoliv povinnost být moderátorem a snad možná i lídrem této diskuse o budoucím rozvoji. Jistě nemůže ze svého rozpočtu hradit výkup všech privátních nevyužitých objektů a investovat do obnovy, či demolice. To dle mého ani nikdo nežádá. Jsme si vědomi toho, že do roku 2030 bude město splácet své předchozí závazky a vzhledem k rozpočtovému určení daní, klesajícímu počtu obyvatel a minimálnímu vlastnímu majetku, či výnosů z něho se stav „pokladny“ zásadně nezmění. Vždyť stávající prostředky nestačí ani na prostou obnovu vlastního majetku. Na rozvoj města jde pouze 2,4% rozpočtu.
Odpovědné instituce zřízené a řízené magistrátem a politici sami bezesporu mohou promovat Ústí nad Labem jako výborné místo k podnikání. Mohou propagovat sami sebe jako partnera pro investory, který bude nápomocen v oblasti infrastruktury včetně té dopravní, v oblasti HR, mediátorem mezi odborníky na územní plánování a rozvoj, environmentalisty. To vše může, ale nemusí. Je to i na tom, koho si „občan“ zvolí. Dle mého subjektivního názoru je politické vedení města napříč nečitelné. Na jednu stranu se volá po obnově a rozvoji a na stranu druhou se pohlíží na investory a lidi se záměrem a nápadem, kteří chtějí investovat SVÉ peníze, jako na podvodníky a minimálně podezřelé. Politici mají tendence hovořit a zasahovat do podnikání třetích stran. To jim dle mého názoru zákon neumožňuje a atmosféru vzájemné důvěry to ani nezlepšuje.
Město může vytvářet podmínky pro nový potenciál v oblasti služeb a znalostní ekonomiky. Je třeba náš region blízko hranic do Německa, na dálnici D8, železničním uzlu, významné Labské vodní cestě prezentovat v ČR i zahraničí. Rozhodně nejde o to, budovat Potěmkinovi vesnice, ale o to vyzdvihnout to co se daří, specifikovat jasné pilíře komunikace do budoucna, eventy, koncepční kroky atd… Jde o to, alespoň se pokusit neutralizovat či převážit zprávy médií, které „prodávají“. Vedle informací typu „…nejvíce exekucí je v Ústí nad Labem….v Ústí nad Labem spadl na pacientku rentgen… “ Musí zaznít i to, že jsme jedno z nejzelenějších měst, že ústecká univerzita má řadu výzkumných projektů, že máme vizi a plán.
Je třeba pracovat koncepčně na „atraktivitě“, s jasným cílem i zadáním. Je to měkký ovlivnitelný faktor. Město může, ba spíše má a musí lobbovat na vyšší krajské či celostátní úrovni, aby nebyly strukturálně postižené regiony popelkou. Je zřejmé, že prevence a vytvoření podmínek pro rozvoj jsou efektivnější, levnější a lepší cestou, než zpětná revitalizace „padlých“ vyloučených lokalit, které sami od sebe jak fénix z popela nevstanou. Vedení města na to má finanční prostředky, personál i mandát. Obdobně jiné ústecké instituce a místní firmy. Je to společný zájem. Hodnota firmy, jejího majetku, dostatek kvalifikovaných pracovních sil …to vše se dá kvantifikovat i ekonomicky. Mediální obraz jako business plán.
Volební období je krátké, má-li být zajištěna kontinuita, je třeba diskusi vést napříč spektrem. Pokud si někdo „na sílu“ často jednoho hlasu něco „vytrucuje“ dost pravděpodobně se to nezrealizuje, nebo se pouze utratí miliony za studie a projektovou dokumentaci, kterou na just „ti po nich“ nechají v šuplíku a snaží se zplodit „své vlastní dítě“ …svůj vlastní pomník. Smutné? Ano.
Občanská společnost, firmy v Ústí nad Labem, veřejné instituce, politická reprezentace, školy a univerzita musí být daleko více slyšet. Není to rozhodně tak, že „ONI“ …že to někdo jiný udělá a zařídí. Bude to bezesporu tak, že to musíme udělat MY všichni, společným úsilím a snažením. Tento článek je také příspěvkem do této diskuse.
Čeká nás řada výzev. Měnící se demokratická struktura a postupné vymírání centrálního města. Suburbanizace a společenské a ekonomické aspekty s ní spojené. Měnící se struktura průmyslu a služeb a s tím spojené potřeby obyvatelstva a firem.
Příkladem nám může být v mnoha ohledech Ostrava (nový technologický park, Colours of Ostrava, Nové hutě), nebo Plzeň (Evropské město kultury). Ano, jistě, jsou to bubliny. Důležité bubliny.
Je třeba jednat s vlastníky Brownfileds některé možná vykoupit a zbourat, nebo jim vdechnout nový život.
Jiné staré průmyslové objekty je třeba promovat, jako investiční příležitost a ty sanovat za přispění státu a kraje s konkrétním záměrem.
Ústí má obrovskou nevýhodu a výhodu zároveň. Má extrémně levné nemovitosti – domy, byty a pozemky. Investorům se díky přetlaku nabídky nad poptávkou nevyplácí sanovat staré objekty, když mohou ve volné krajině postavit levně nové. Nevyčítejme jim to, chovají se tržně.
Pomoci musí v sanaci brownfields stát, který z daní nyní skomírajících firem či spíše produktivity „objektů“ po staletí žil. Levné nemovitosti, domy a byty nabízí minimální profitabilitu v oblasti pronájmů. Je více těch co nabízí, než těch co kupují či pronajímají.
Ústí se vylidňuje. Co na to firmy v okolí? Co na to daňový příjem města? Co na to naše budoucnost?
Jak tento trend zvrátit!? Je třeba sofistikovaně a v synergii občanů, businessu a veřejných institucí, občanskou společnost nevyjímaje živit poptávku, pozitivní obraz, prezentovat nesporné výhody Ústí a takticky pomlčet o tom, co úplně skvělé není. Chvalme své zboží. Nedostatky, pokud se nedají prezentovat jako „výhra“ nezmiňujme. Vydělají na tom všichni. Občan jistě chce, aby hodnota jeho majetku rostla. Každý chce mít za souseda spíše právníka, než rodinu bez základních společenských a hygienických návyků z jiného koutu země, bez kořenů a vazeb. Korporace jistě potřebují vzdělané a schopné zaměstnance, ale i subdodavatele a zákazníky, kteří nemají hluboko do kapsy. Stát potřebuje daně z jejich příjmu a DPH.
Ostatně, realita je subjektivní dojem. Ukazujme, co ukázat chceme. Buďme vytrvalí. Dělejme to dobře. Investujme do toho čas, úsilí a prostředky!
Děláme to pro sebe.
Radim Bzura, Energieusti.cz
Napište komentář